2.9.2012 - Tandori
Z Černého onyxu mi přišel doklad o tom, že jsem skutečně brabantík. Huráááááá. Teď už mi panička nebude moct nadávat "ty zrazavej vořechu" nebo "ty jedno malý čuně". Mám černý na bílým, že jsem brabantík a že i moji pra pra pra pra prapředové byli brabantíci nebo grifonci...
Toho vořecha jsem bral, že to je sranda, ale s tím malým čunětem mě to vždycky naštvalo. Paničku vytáčí, že na ulici sbírám všechno, co najdu a ochutnávám to. Jenže já jsem přesvědčený, že všechny ty věci jsou převlečený jídlo a tak zkouším, co najdu. Minule jsem zrovna narazil na něco, co by lajk mohl považovat za hrudku bahna, ale nakonec po pečlivém ochutnání jsem zjistil, že je to několika denní usušené psí hovínko. Páni, jakou já měl radost! Nebylo sice nic moc, moje jsou daleko lepší, ale lepší než nic... K mým se totiž už jen tak nedostanu. Hned, jak je pracně vytvořím, už mám za zády paničku s pytlíkem, hned to sebere a hodí do koše. Chápete to? Taková pochoutka!
Dvounožci jsou divný...