Ten, kdo tvrdí, že štěstí se nedá koupit, zapomněl na štěňata.

Při dnešním ranním venčení jsem měl pocit, že pokud bych chtěl stihnout oběhnout a očuchat všchny čubinky, které se na sídlišti procházely, musel bych se nechat naklonovat. Naštěstí jsem dost trénovanej, tak jsem toho stihnul poměrně dost.

U jedné psí dámy jsme se setkali s jedním postarším psem, který bydlí naproti v baráku. Moc ho neznám, ale zřejmě chtěl na Ťíťu (tak se ta psí dáma jmenuje) udělat dojem a vytahoval se před ní, že prý vyhrál nějakou soutěž krásy. Když jsem se ho ve vší slušnosti zeptal, jestli to bylo před první světovou válkou nebo až po ní, tak se strašlivě urazil a odpochodoval domů. No co, aspoň jsem mohl s Ťíťou v klidu flirtovat, ne?

Kdybych věděl, že nás dnes čeká pochod po Karlštejnské naučné stezce, tak bych býval trochu šetřil síly. Po zimě je přeci jenom nejeden pes trochu unavený, že? Přesto jsme s bráchou zvládli prvních 8 kilometrů v kuse v tomto roce. Naštěstí jsme stezku nešli celou. Počasí docela ušlo, svítilo sluníčko, jen teplo bych si býval objednal trochu větší. Naštěstí jsme s bráchu byli oblečení, takže jsme to jako vždycky zvládli s noblesou a šarmem.

V sekci Fotoalbum najdete několik fotek z dnešní túry, tak se tam podívejte, ať máte přehled, jak s bráchou rosteme do krásy...