4.6.2013 - Tandori
Dneska jsme byli s bráchou dáni na hlídání k páníčkovo ségře. Páníček měl hodně práce a museli bychom s ním být celý den v jeho práci, takže nuda. Ale páníčkovo ségra teď do práce nechodí. Ona má lidský štěně, a přestože tomuhle mláděti už jsou skoro čtyři měsíce, tak se o sebe ještě vůbec neumí postarat samo, to mi hlava nebere. Já šel od svojí mámy už ve dvou a půl měsících a už jsem byl samostatnej a celkově velkej chlap. Je vidět, jak jsou dvounožci ve vývoji děsně pozadu.
No každopádně si vůbec nestěžuju. Díky tomuhle mláděti a jeho mámě jsme měli půldenní vycházku v Prokopském údolí v Praze. Asi po třech měsících přestalo na chvíli pršet, a tak jsme vyrazili v hojném počtu. Dvounožka s mládětem v kočáru (ono totiž ještě ani samo nechodí, chápete to?), její pes Max, já s bráchou a Samík. Ostatní dvounožci, které jsme potkali, se divili, že naše venčitelka nás všechny zvládá, ale my měli vymyšlený systém.
Já jsem sice neposlouchal přímo jí, to je jasný, když někdy neposlouchám ani svou vlastní paničku, jak bych pak vypadal, ne? Ale když zavolala, tak nejdřív za ní běžel Sam - to proto, že měla u sebe pamlsky. Samíka já docela obdivuju, a tak jsem vždycky běžel za ním. Maxík, hned jak to viděl, běžel taky za ní, protože nesnesl pohled na to, jak odměňuje cizí psy. No a Nicolas, protože je starej vzorňák, se hned dostavil taky, aby na něj nebyly stížnosti.
Takže vidíte, že systém je základ. Všichni jsme byli spokojení, vyvenčení, vyběhaní a my s bráchou v pořádku předaní našim. Co jsem slyšel, tak lidský mláďata jdou od mámy o pár měsíců později než my psi, takže počítám, že to nebylo poslední hlídání s megaprocházkou, které jsme absolvovali...